Jak se z fyzického místa stane digitální prostředí, a ne jen sbírka fotografií?
Vykresleno přímo ze skenu — 2,6 milionu zachycených bodů. Roztřepený okraj je skutečná hranice sběru dat, ne ořez. Captured and reconstructed in RealityScan
Jeden snímek ze sběru. Právě takové pokrytí — zblízka, s překryvem a bez efektu — rozhoduje o tom, jestli půjde vůbec něco zrekonstruovat.
Co jsem zkusil
Fotogrammetrie, LiDAR a snímkování z dronu na reálných budovách a objektech, převedené rekonstrukcí na mračna bodů a meshe — záznam s rozměry místo záznamu s kompozicí.
Co se stalo
Skoro celé riziko nese fáze sběru. Velkorysý, nudný a systematický průchod se rekonstruuje líp než jakékoli čištění uspěchaného.
Naskenovat místo se ukázalo být něco jiného než ho vyložit. Geometrie je jen materiál; rozhodnout, čeho si má návštěvník všimnout, je samostatný úkon.
Další otázka
Co se musí k rekonstrukci přidat, aby přestala být modelem a začala být prostorem?
